Výlet do Polska - část 1

Dlouho jsme se domlouvali, dlouho jsme to plánovali, ale nikdy jsme se nedonutili, abych na prodloužený víkend někam odjeli. Nakonec jsme se ve čtyřech lidech domluvili na návstěvě našich sousedů z Polska od 25. 6. do 27. 6. 2016.

Jelikož jsme měli hodně plánů, vyrazili jsme z Brna už v 5:45 ráno, abychom v Zakopane byli již před polednem. I přesto, že se dá do města dojet po neplacených cestách, tak jsme zvolili cestu na hranice po placených dálnicích z důvodu úspory času. V Polsku jsou pak dálnice zpoplatněné jen na některých úsecích - na našem výletě jsme se ale těmto úsekům vyhýbali.

Zakopane

Městečko Zakopane leží pár km od slovenských hrani a je známé hlavně jako pravidelné dějiště závodů světového poháru ve skocích na lyžích - ne nadarmo má město přezdívku "Zimní hlavní město Polska".

První, co člověka po příjezdu zaujme, jsou dřevěné domky, které jsou stavěné daleko od sebe všude kolem cesty a vypadají jako sruby. Prakticky na každém jsou nápisy hlásající, že mají volné pokoje k pronájmu. Všechny tyto domky také mají velice příkré střechy, právě kvuli tomu, aby se na nich v zimě neusazovaly hromady sněhu.

Aniž bychom se nějak moc zdržovali, jeli jsme přímo za nosem pořád skrz město, až se nám po právě straně rozprostřel výhled na středisko se skokanskými můstky. Zatočili jsme k areálu a hned na začátku na nás začal mávat borec ve žluté vestě s velkým modrým "P" na ceduli, a ukazoval nám, kam máme zajet zaparkovat. Poslechli jsme ho, zaplatili mu 20PLN za celodenní parkování (hodinovou sazbu neznal) a vyrazili k můstkům, které od nás mohly být cca 800m. Po cestě jsme viděli spoustu volných parkovacích míst a zjistili jsme, že takových týpků ve žlutých vestách je všude spousta a všichni lákají auta právě na ty jejich placy. Takže poučení pro příště - nezajet na parkoviště u prvního mávájícího týpka ve žluté vestě, ale zkusit vždy projet danou lokalitu a pokusit se najít neplacené, nebo alespoň bližší, místo.

V Zakopane jsou tři skokanské můstky, u toho největšího je možnost vyjet lanovkou nahoru, kochat se krásným výhledem na krajinu pod vámi a poté lanovkou zase sjet dolů. Zpáteční jizdenka stojí 12PLN a určitě stojí za to těch cca 70Kč investovat.

Po návratu z můstku jsme si v první hospodě dali oběd. Halušky, rajská polévka, nějaký maso a tak, za celkem slušné ceny a vyrazili jsme k našemu hlavnímu cíli v Zakopane - Kasprowy Wierch.

Podle navigace nám cesta ke kabinové lanovce přišla příliš dlouhá a řekli jsme si, že se posuneme autem. A to byla další chyba - sice jsme se přiblížili, ale ne natolik, jak jsme chtěli. Přibližně 1km od lanovky je totiž najednou zákaz vjezdu a auta musí zůstat stát opět na placeném parkovišti - tedy dalších 20PLN.

U lanovky nás pak čekala menší fronta, která ale ubíhala celkem rychle. Když jsme se dostali na řadu, tak nám řekli, že musíme cca 15 minut počkat, než odjedou všichni, co už mají lístky. Po zakoupení zpátečních lístků za 79PLN na osobu, nás nahnali čekat do vestibulu lanovky a opět přímo před námi zavřeli vstupy a museli jsme 20 minut čekat na další kabinu, které jezdí jen dvě. Pak už následovala krásná cca dvacetiminutová jízda nahoru s impozantími výhledy na hory a krásnou přírodu kolem.

Nahoře jsme se chvilku rozkoukávali, uživáli krásně čistý horský vzduch a měli v plánu vyrazit k jezeru Morskie Oko (https://cs.wikipedia.org/wiki/Morskie_Oko). Lanovkou nahoru jsme se dostali ve tři hodiny a turistická navigace hlásila cestu k jezeru cca 6 hodin. Problém bohužel byl, že poslední lanovka dolů jede v 18:30, takže jsme Morskie Oko zavrhli. Dole pod námi jsme však viděli několik menších jezer, které ale taky vypadaly, že jsou celkem daleko a proto jsme dlouho přemýšleli, zda k nim jít nebo ne. Padlo tedy rozhodnutí, že se chvilku projdeme po hřebenech a uvidíme. Po asi půl hodině procházení jsme našli ukazatel, který k nejbližšímu jezeru ukazoval cestu 2 hodiny, což nám na návrat na poslední lanovku moc nevycházelo. I přesto jsme si řekli, že toprostě zkusíme a přinejhorším půjdeme celou cestu dolů pešky. Tentokrát se ukázalo, že to bylo rozhodnutí správné. Po cestě k jezeru jsme viděli sníh, na něm živého kamzíka, spoustu horských potůčků, ze kterých jsme i pili a nakonec krásné průzračná jezera. Nakonec se nám celou cestu povedlo stihnout mnohem rychleji než podle ukazatelů, i když jsme nakonec byli pěkně vyřízení. Ale lanovku jsme v pohodě stihli :)

Potom už jen následovala cesta dolů, ubytování v hostelu (příjemná majitelka, ráno super snídaně formou švédských stolů a teplého jídla na objednávku, za tu cenu bychom tam rozhodně jeli znovu - jen je to trochu dál z centra), nějaký ten nákup a večeře v italské restauraci v centru města. Další den jsme pak měli namířeno do Krakowa a o tom zase v dalším článku.

Všechny fotky zde.