středa 2. listopadu 2016

První měsíc za námi

Tak už je to víc než měsíc, co tady jsme. Už jsme se zabydleli, poznáváme město, zlepšuje se tady naše orientace a celkově už si nepřipadáme jako na dovolené.

Počasí

Pojďme se nejprve klasicky podívat na počasí, které tu panuje. Z Brna se k nám dostávaly informace o přicházející zimě, kterým jsme se až donedávna jenom smáli :) Ještě ve čtvrtek 20.10. bylo venku krásných 25 stupňů a úplně jasno. Do té doby se venku střídaly krásné slunečné dny a dny, kdy skoro celý den slabě pršelo. Ochlazení však nastalo o dva dny později, kdy teploty padly až na 4 stupně. Místní nás upozorňovali, že tady prakticky nebývá podzim a z léta se jde rovnou na zimu, ale že to mysleli až tak vážně, to jsem teda nečekal. Jelikož je Toronto prakticky jedna velká rovina, tak tady všude fouká hrozně vítr a ta zima je dost znát. Od té doby se počasí celkem střídá, když jsem byl v Buffalu bylo 19 stupňů, dva dny před tím byly pouhé dva stupně. Jsem opravdu zvědav jak to bude vypadat třeba v prosinci - všechny předpovědi hlásí, že má být letos abnormálně tuhá zima a taky tuny sněhu. A když jsem u těch předpovědí, tak se musím zmínit, že tady vycházejí až překvapivě přesně nejen den dopředu, ale i týdenní. Výlet na Niagara Falls jsem plánoval snad deset dní dopředu právě podle předpovědi počasí, která vyšla úplně přesně.

Hledání práce

Minule jsem se zmiňoval o rozjednané práci. Ve zmiňované firmě jsem prošel dalšími dvěma koly pohovorů, aby mi pak řekli, že by mě sice přijali, ale jelikož hledají někoho na dlouhodobější spolupráci (cca 4-5 let) a u mně nemají jistotu, že se mi podaří prodloužit víza, tak musí vzít někoho jiného. Další firma, vám zase řekne, že bydlíte moc daleko, že hledají někoho, kdo bude bydlet kousek od nich, aby předešli problémům s hromadnou dopravou a pozdním příchodům a hotovo. 

Teď jsem v kontaktu s dalšími firmami, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Rozhodně to zatím nepokračuje tak jak bych si představoval. Firmy tady reagují extrémně pomalu, nebo vůbec. Taky tu většina firem hledá někoho, kdo umí věci, na který jsou v Evropě dvě různé pozice, což je další komplikace. Je k tomu prostě jiný přístup.

Včera jsem byl na PHP meetupu a seznámil jsem se tam opět se super lidmi. Přednášel nám borec, co pracoval v Yahoo, dělal přímo PHP core vývojáře a teď vyvíjí Doctrine. Takže mám další kontakty a uvidíme, jestli se někde poštěstí. A ještě jedna zajímavost - kamkoliv posílám životopis, tak chtějí pouze formáty *.doc nebo *.rtf. Poslat  *.docx nejde a když pošlete *.pdf, tak se vám to vrátí jako bumerang, že potřebují *.doc. Zase vůbec nechápu proč.

Jeden den jsme takhle vraceli Jeleně a Pedjovi nějaké věci z bytu, které nebudeme potřebovat a oni se zmínili, že chtějí jít v pátek na večeři a že jim nějak ztroskotalo domluvené hlídání dětí. Markéta se nabídla, že jim děti klidně pohlídá a oni souhlasili. Takže se stalo, že první peníze v Kanadě vydělal ten, kdo legálně ani nesmí :) A než odletí na jejich roční cestu, tak se to bude opakovat ještě jednou. 

A když už jsme u našich domácích, tak se nám stala super věc - přestala fungovat lednička. V mrazivých dnech to ale není takový problém, věci jsou prostě naskládaný v chodbě na schodech. Pedja ale okamžitě přišel, změřil ledničku a že zkusí sehnat nějakou novou. Ptal se, jaká by nám nejvíc vyhovovala a tak. Po čtyřech dnech přinesl ledničku stejně velkou, úplně novou, ale že ještě shání nějakou větší a že tuhle kdyžtak vrátí zpátky do obchodu. Takže ani o toto jsme se nemuseli starat.

Výlety

Jelikož pořád šetříme, tak ani nikam mimo město moc necestujeme. Ve městě je to každý den to stejné, takže není moc o čem psát. Rozhodli jsme se ale využít pěkného počasí a vyrazit na nejbližší atrakci, která tu je a tou jsou Niagárské Vodopády.

Scarborough Bluffs Park

Ještě před odjezdem na Niagara Falls jsme využili pěkného počasí a zajeli se podívat na východ města do Scarborough Bluffs Parku. Cesta městskou hromadnou dopravou opět trvala skoro dvě hodiny. Hlavní "atrakcí" v parku jsou útesy, které se tyčí nad jezerem Ontariem. V nejvyšším bodě mají 90 metrů a táhnou se celých 15 km podél jezera. Nahoře na útesech je samozřejmě plot s velkými cedulemi, že vstup za plot je zakázán. Proto asi nikoho nepřekvapí, že všichni turisti byli za plotem a fotili si útesy hezky z kraje. Úplně bezpečné to asi nebylo, ale výhled byl super a nikomu se nic nestalo. Když jsem se nakláněl nad útes, abych to vyfotil, tak to opravdu je celkem výška :)




Půjčení auta

Pak už následovala návštěva Niagara Falls. Původně jsme chtěli vlakem - drahý. Tak jsem se koukal na autobus - levnější, ale pořád drahý. A tak zvítězilo auto - v poměru cena/volnost to bylo opravdu nejvýhodnější. Normálně jsem zvyklej někam přiletět, půjčit si auto hned na letišti a zase ho tam vrátit. Tady jsem nejlevnější půjčovné našel v nějaké půjčovně kilometr od letiště. Nikde nebyl uvedena přesná adresa, jenom návod jak se tam dostat z letiště. Takže jsem musel jen streetcarem do Downtownu, potom metrem na kraj města a nakonec autobusem na letiště. Na letišti jsem pak přestoupil na vlak, který mě zavezl na kraj letiště a tam byl bezplatný telefon, kterým si člověk mohl zavolat shuttle bus, který ho zavezl do půjčovny. Telefonování byla sranda - první čtyři pokusy nikdo neodpověděl. Nakonec se mi povedlo dovolat, borec to zvedl, řekl, že shuttle bus je na cestě a zase položil. Že by mi řekl, kde mám čekat, nebo kdy přijede, to ho ani nenapadlo. Tak jsem vylezl ven a čekal jsem asi dvacet minut, když nakonec vážně přijel mikrobus, který mě za pět minut dovezl k půjčovně. Tam už šlo všechno v pohodě, dostal jsem na tři dny prakticky novou Mazdu 3 (vyrobená 6/2016, najeto měla 15 tisíc kilometrů). Celé půjčení auta mi zabralo asi 3 hodiny, takže jsem se vážně nenudil.



Rozbité okno? Žádný problém, jsme v Kanadě, tady se přece nekrade :)

Rozdíly v řízení

Řídil jsem už v relativně dost státech (Portugalsko, Řecko, Španělsko, Emiráty, USA, Kanada aj.). Řízení v Kanadě, potažmo i v USA, mi ale přijde jako nejjednodušší ze všech. Prakticky všechna auta mají automatickou převodovku, lidi na silnicích dodržují předpisy, chovají se slušně a v kombinaci s velkými silnicemi je to tady vážně pohoda. Někoho by mohly zajímat rozdíly v řízení mezi ČR a Kanadou, tak tady jsou. 

1) Na křižovatkách se může jezdit na červenou, pokud zatáčíte doprava a pokud to není značkou vysloveně zakázáno. 

2) Křižovatky bez semaforů často mívají tzv. "4-WAY STOP" - všechna auta přijíždějící na křižovatku musí zastavit, nikdo není na hlavní, ani na vedlejší ulici. Přednost má zkrátka ten, kdo přijel dřív. Často je to opět jen o slušnosti řidičů, že si prostě dají přednost, protože je někdy složité rozhodnout, kdo přijel první.

3) Rychlostní limity jsou podobné jako v ČR (bavím se o Ontariu, v dalších provinciích to může být jinak). Ve městě je 50 km/h, mimo město 80 km/h. Rozdíl je však na dálnicích - asi by každý očekával, že limit bude vyšší než u nás, ale je to přesně obráceně. Limit je stanoven na 100 km/h a většina aut ho dodržuje. Pokud ho někdo překračuje, tak ne o moc. Po cestě na Niagáry jsem jel celou dobu stovkou a nestalo se mi, že by mě někdo předjel nějakou závratnou rychlostí. Zřejmě tomu pomáhají i cedule u silnic, které varují před porušováním rychlostí - na jedné jsem viděl, že když překročíte rychlost o víc než 20 km/h, tak hrozí pokuta až 10 000 CAD a doživotní odebrání řidičáku. Další zajímavá věc je, že jsem viděl několik úseků, kde byla osobní auta omezena na 80 km/h, ale kamiony mohly dál pokračovat 100 km/h (kamiony ale musí být upraveny tak, aby mohly jet maximálně 105 km/h). Vůbec ale netuším proč.

4) Porovnávat české a kanadské silnice, je jako zkoušet srovnat černobílou televizi z roku 1980 s nějakou dnešní prohnutou 4K SMART LED televizí s úhlopříčkou dva metry. Za celou dobu co jsme jezdili po Kanadě (počítám i dovolenou dva roky zpátky) jsem na silnici viděl jednu díru. Jakákoliv menší nerovnost je předem hlášena značkou - jenže to jsou nerovnosti, že jsem si kolikrát ani nevšiml, že jsme nějakou přejeli, i když jsem se na to soustředil, abych věděl, na co značka upozorňuje. Dálnice většinou nejdou pod pět pruhů. Řízení je tady prostě naprostá pohoda.

5) Ceny benzínu se od minule lehce zvedly, ale pořád je cena někde na 17 korunách za litr.

Niagara Falls

Z Toronta jsme vyjížděli v úterý v osm hodin ráno a v Niagara Falls jsme s nějakými zastávkami byli kolem poledne. Jelikož jsme návštěvu uskutečnili na samém konci turistické sezóny, všechny hotely byly mnohem levnější než obvykle, všude bylo málo lidí a tak se nám naskytla možnost bydlet v luxusním hotelu s výhledem přímo na vodopády za dobré peníze. Na pokoji byla vířivka, dole v hotelu bazén a sauna.

Výhled z pokoje

Po ubytování jsme vyrazili poznávat město. Jak jsem říkal, všude bylo málo lidí, takže i vstupenky na atrakce byly mnohem levnější než si je pamatuju před dvěma lety z dovolené.

IMAX

První atrakcí, kde jsme se zastavili, byl IMAX. Každou hodinu tam promítají třicet minut dlouhý dokument o vodopádech. Dozvíte se v něm, jak byly vodopády poprvé nalezeny, příběhy lidí, kteří vodopády schválně "sjížděli" v různých sudech, o lidech kteří přežili pád do vodopádů aj. Rozhodně je to zajímavé a stojí za návštěvu. Jediné co mě dost rozčilovalo, kdyby všudypřítomní Číňani se svými audio průvodci. Měli ten překlad filmu tak nahlas, že to bylo slyšet, i když seděli dvě řady pod námi. 


Hned vedle kina je malá výstava věnovaná lidem, kteří se pokusili sjet vodopády v sudech - každý z nich je označován jako Daredevil. U každého pak byla vystavena nádoba, ve které se pokusil vodopády sjet, a taky info o tom jestli přežil nebo ne. 



Vůbec první, kdo se o sjezd pokusil byla žena.

Taky bylo hned vedle IMAXu parkoviště, kde měli super návod jak parkovat. Pro ty, co neumí anglicky - v bodě tři vám doporučují, abyste si zamčeli auto, když tam budete parkovat. Co se týče parkování, tak v plné sezóně bylo prakticky nemožné zaparkovat. Tentokrát bylo na všech parkovištích místa dostatek. Placená parkoviště byla tak o 90% levnější (již od 2 CAD za celý den) a dokonce jsme našli i jedno parkoviště neplacené.


Skylon Tower

Zase hned vedle IMAXu se nachází Skylon Tower. Vyhlídková věž nápadně podobná CN Toweru v Torontu, ale o dost nižší. Ve vestibulu jsme objevili vstup do fan zóny, kterou znáte z amerických filmů. Nakoupíte si žetony a pak je používáte v různých hrách (bowling, basketbal, různé automaty, videohry atd) a získáváte za ně lístky, které pak můžete vyměnit za ceny. Takové herní zóny byly na každém kroku. 



Jelikož jsme strávili hodně času v herní zóně, tak jsme si výhled z věže užili až druhý den. Vyšlo to parádně, ve středu nefoukal vítr, bylo jasno a skoro 30 stupňů, takže byl parádní výhled. 






Remingtons of Niagara

Restaurace, v centru města, kde jsme byli na večeři. Dopřáli jsme si trochu luxusu. Náš hotel s nimi má domluvenou nějakou spolupráci, takže jsme měli tříchodové menu a láhev vína za celkem slušnou cenu. Jídlo bylo fakt úžasné, obsluha taky výborná. Taky to bylo poprvé v životě, kdy jsme byli v hospodě, kde živou hudbu obstarávala rovnou obsluha. Servírka normálně chodila mezi lidma s mikrofonem a zpívala u toho. Opět se tu objevili Číňani - skupina asi patnácti lidí a všichni si objednali humra. Servírka jim dokonce i ukazovala, jak se to správně jí a humři smrděli po celé naší části hospody.

Jako předkrmy nějaký saláty

Pod tím steakem je ještě česneková bramborová kaše :D

Well done vepřový steak

Palačinky se zmrzlinou, šlehačkou a nějakým karamelem

Clifton Hill

Po večeři jsme se přesunuli do úplného centra Niagara Falls. Clifton Hill je ulice plná barů, obchodů, herních zón a dalších atrakcí, která mi ve všem připomínala Las Vegas. 


Největší dominantou tady je Niagara SkyWheel - velké ruské kolo. Rozhodli jsme se taky projet a koupili jsme si Fun Pass - zvýhodněné vstupné na pět atrakcí (ruské kolo, adventure minigolf, muzeum voskových figurín, jízda v domě hrůzy a film v 4D kině). Jako bonus k tomu člověk ještě dostal pět tokenů v jedné z dalších herních zón. Nejprve jsme zašli na noční minigolf, který byl vevnitř a všechno svítilo fosforeskujícími barvami. Potom jízda domem hrůzy, kde jsme dostali pistole a museli jsme střílet nestvůry (samozřejmě jsem na body vyhrál o parník, trénink z počítačových her se vyplatil). Největší zábava opět bylo v herní zóně, kde jsme si ještě nějaké tokeny přikoupili a nakonec se nám povedlo nasbírat dostatek kupónů, abychom si i my odnesli nějaké ceny. 






Projížda na ruském kole byla taky fajn, hezký výhled na osvícené vodopády. Fotky nic moc, kolo jezdilo dost rychle a za tmy se fotit prostě nedalo :)





Niagara Boat Tour

Asi největší zážitek je samotná plavba lodí po řece Niagara až přímo pod vodopády. Během dne vyplouvají lodě z kanadské strany každých 20 minut. Sjedete výtahem dolů k řece, dostanete slušivou červenou pláštěnku a hurá na loď. Toto bylo jediné místo, kde se i přes končící sezónu nacházelo strašně moc lidí. Oproti červenci to ale pořád bylo tak o 90% míň, takže jsme ve frontě čekali právě jen nějakých dvacet minut. A to jsme ještě museli úplně zbytečně stát frontu na lístky, které jsem kupoval dopředu přes internet. Kupují se totiž na přesné datum a já je měl na úterý, což jsem zapomněl. Takže jsme šli ve středu na pokladnu a naštěstí to nebyl vůbec žádný problém a na loď nás pustili i tak.





Celkem těžko se pak celá plavba popisuje, to se musí zažít. U americké části vodopádů (to jsou ty menší) na vás dopadá jen menší sprška vody, jako kdyby mrholilo. Když pak ale loď přijede až ke kanadské části, tak už je to pořádnej slejvák. Voda hučí tak, že není ani slyšet vlastního slova a z řeky, která nahoře vypadá naprosto klidně, se stává divoká voda. 







Každopádně se tam dal dobře vyzkoušet nový vodotěsný mobil a stejně tak použít vodotěsný obal na kameru. Obě zařízení přežila bez úhony, ale kamera se později toho dne stejně rozhodla vypovědět službu a tak se jedná a poslední její videa. Každý, kdo toto čte, ať prosím drží minutu ticha za kameru, která odešla do nebe :(






Niagara Falls Casino Resort

Ve středu přišel i pro mě zasloužený zlatý hřeb. Jelikož mi chyběl poker z Brna, tak jsem si našel kasino, které náhodou bylo hned vedle našeho hotelu. Jedná se o největší kasino v Kanadě, jezdí sem spoustu lidí i z USA, protože je hned za hranicema. Vevnitř to opět bylo podobné kasinům ve Vegas, spoustu automatů, table games a vlastní poker room. 

K mému zklamání se v kasinu nehrají žádné poker turnaje, hrají tam pouze cashku. I to by se ještě dalo, jenže měli otevřený jen jeden stůl a ten měl na mě moc velké limity, takže z pokeru sešlo. Tak jsem se vydal prozkoumávat zbytek kasina. Překvapivě u naprosté většiny automatů seděli důchodci, přišlo mi, že jsem tam snad nejmladší ze všech :D Původně jsem ani nechtěl nic hrát, ale nakonec jsem zůstal stát u stolů s blackjackem a pozoroval. Seděl tam super dealer jménem Frank - 47 letý borec z Pittsburghu, který trpělivě všem nově příchozím vysvětloval pravidla, radil jim jak hrát a byla s ním sranda. Asi po půl hodině, kdy jsem konečně pochytil všechna pravidla a strategii hry, jsem se rozhodl, že si taky zahraju. Od Franka jsem si hned vyslechl, že jsem tam už stál dost dlouho a že už bylo na čase :) Rozměnil jsem si za 80 CAD a začal hrát. U stolu byla velká sranda, lidi se často ptali Franka, co by dělal na jejich místě on a on jim radil - v naprosté většině případů tak, že vyhráli. Vyprávěl nám spoustu zážitků, např. jak jednou takhle u něj hrál blackjack Wayne Gretzky. Takže jsem se třeba dozvěděl, že je to velice slušný člověk a že tam prohrál hodně velký prachy a dával velký dýška. U stolu se za tři hodiny, co jsem hrál, vystřídalo spoustu lidí. Hodně jich bylo z Clevelandu, všichni jsme si povídali a byl to prostě fajn večer.

Jediný rozdíl mezi americkými kasiny a tímto byl v tom, že tady pro hráče nedávali zadarmo alkohol. Všechno nealko zdarma bylo, ale dávat zadarmo v Ontariu alkohol je nelegální, takže jsem strávil celý večer na Cole a Spritu :D Z blackjacku jsem nakonec vybral 180 CAD, což nebylo špatné. Pak jsem ještě zkusil štěstí v automatu a prohrál 20 CAD. Nakonec jsem byl celkově 80 CAD v plusu, což se dá hodnotit jako úspěšný večer :) A taky jsem v kasinu konečně našel bankomat, co umí dávat větší bankovky než dvacky, takže jsem v klidu mohl vybrat peníze na nájem ve stovkách :D


Shrnutí

Když jsme byli v Niagara Falls před dvěma lety, tak se mi tam vůbec nelíbilo. Všude milion lidí, milion aut, vše předražené, někam se dostat byla otázka půl dne, prostě nic co by mě oslovilo. Tentokrát to bylo o poznání lepší a celkem jsem si to užil. Takže má rada zní - k Niagárám jezděte jen mimo sezónu, neboli vynechte to od června do září. A na závěr jeden poznatek - netuším proč, ale všude tam bylo hodně Židů. Dokonce ještě víc než Číňanů.


NHL

Konečně. Něco, kam jsem se chtěl podívat už jako dítě. Pamatuju si jak jsem se v roce 2001 díval v TV na semifinále playoff mezi Pittsburghem a New Jersey. Tehdy za Pittsburgh válel Jarda Jágr už jedenáctou sezónu a mě by ani nenapadlo, že ho někdy uvidím hrát naživo a už vůbec ne v NHL. A hele o patnáct let později Jarda pořád válí v NHL a já měl to štěstí, že jsem byl rovnou na dvou "jeho" zápasech. Když se nad tím zamyslíte, tak je to vážně něco neuvěřitelného.

Florida Panthers @ Toronto Maple Leafs

První zápas jsme navštívili ve čtvrtek 27.10. doma v Torontu v Air Canada Centre. Celkově jsem asi tušil co od NHL očekávat - super hokej a nudní diváci. A to se mi úplně potvrdilo. Toronto domácí zápas vyhrálo 3:2 (Toronto vyhrálo teprve podruhé letos, ale překvapuje to někoho, když jsem měl vsazeno na Floridu?:) ) a i když jsme tentokrát seděli nahoře ve třetím patře, tak bylo vidět, že ta rychlost hokeje je úplně někde jinde. 

Během zápasu bylo takové ticho, že i nahoru jsme slyšeli každé plácnutí puku o hokejku, dokonce i jak rozhodčí řve na hráče, že jsou v ofsajdu. Když vezmete, že v hledišti bylo podle oficiálních statistik 18979 lidí, tak je to dost nepředstavitelné, zvlášť pro nás z Brna, kde se fandí celý zápas. Tady se "fandí" jen když padne gól a do dvaceti sekund je zase ticho. Jediné, kdy mi opravdu běhal mráz po zádech, bylo při zpívání hymen. Před každým utkáním NHL se zpívá americká a kanadská hymna, hlasatel lidem řekne, aby se postavili a sundali si čepice - tohle by se mělo zavést i u nás, protože je neuvěřitelné, kolik lidí si při české hymně nesundává na hokeji kšiltovky. U americké hymny bylo prakticky ticho, ale potom u Kanadské hymny opravdu zpívala prakticky celá hala a bylo to celkem hukot. Mně osobně se kanadská hymna celkem líbí (obzvlášť v přezpívané verzi, kterou mi kamarádi telefonovali v pátek z Mladé Boleslavi), ale česká hymna je stejně hezčí :)

Každopádně když se zrovna nehrál hokej, tak to byla obrovský show dělaná pro lidi. Už vím, co pan Zábranský na Kometě nedávno myslel tím, že to chce dělat pro rodiny s dětmi (bohužel on na to nemá volná místa na stadionu, aby si ty děti měly kam sednout a to mu trochu nedocházelo). Tady byla o každé komerční přestávce nějaká soutěž. Jednou se vybrali dva lidi, kteří museli poznávat znělky z televizních seriálů (ani jeden z nich neznal Ženatý se závazky), o další pauze zase po stadionu běhaly hostesky a rozhazovaly trička a dresy. Ne jak v Brně, kde se většinou rozhazovala dvě až tři trička za zápas, tady to brali ve větším. Rozhazovalo a vystřelovalo se kolem stovky triček, zároveň ze stropu haly začaly padat dolů padáčky s dalšíma dárkama, u nás zase nějaký borec rozhazoval památeční pěnové puky s logem Maple Leafs, tak mám jeden doma :) Během přestávky mezi třetinama bylo pak klasický střílení na prázdnou bránu. Borec měl tři pokusy, nejprve z bližší modré čáry, jelikož trefil, tak celá jedna vylosovaná řada sedaček dostala pizzu zadarmo. Druhý pokus byl z červené čáry, to už se hrálo o pizzu pro jeden celý sektor. A poslední pokus byl přes celé hřiště, kde kdyby se trefil, tak dostane pizzu zdarma každý na stadionu. Bohužel skončil u té červené čáry, takže jsme byli bez večeře :D Přímo za námi seděla holčička, která byla na hokeji poprvé a tak od klubu dostala během zápasu dárkovou tašku, stejně jako několik dalších dětí. 

O jedné z dalších komerčních přestávek pak předávali památeční dres nějakýmu vojákovi z armády a to bylo podruhé, kdy celá hala vstala (tentokrát jim to ani nemusel nikdo říkat) a aplaudovala. Jedno se Kanaďanům i Američanům musí nechat - neskutečně si váží armády a lidí, kteří s ní mají cokoliv společného.

K hokeji jen krátce - Jarda krásně přihrál na první gól, Florida byla první třetinu mnohem lepší, ale pak se to nějak otočilo a Toronto zaslouženě vyhrálo. Každopádně Maple Leafs toho má společného s Kometou hodně - oba týmy mají modrobílé barvy, oba týmy vyhrály hodně titulů (Kometa 11, Leafs 12), naposledy však v šedesátých letech (Kometa 66, Leafs 67) a od té doby čekají na další. A taky mají oba týmy jasně nejdražší lístky v celé lize a super návštěvnost, takže to na dlouho byl poslední zápas v Torontu, který jsme navštívili. Toronto zatím vypadá, že i letos bude patřit k nejhorším týmům, tak snad aspoň v tomhle ta podobnost s Kometou skončí :) 

Byl tam :)


Toronto vyhrálo 12x Stanley Cup - na další už čeká od roku 1967 





Florida Panthers @ Buffalo Sabres

Tohle původně vůbec nebylo v plánu. Ale když jsem po prvním zápase zjistil, že Florida hraje za dva dny v blízkém Buffalu a že zápas začíná už ve 13 hodin, tak mi to nasadilo brouka do hlavy (podpořeného kamarády z Brna, kteří trochu hecovali:)), který nakonec skončil celodenním výletem do USA. Odjezd z Toronta v 7:00, návrat o půlnoci a celý výlet pořád vyšel levněji než domácí zápas Leafs. 

V Buffalu jsem poprvé byl už před dvěma roky, kdy jsme tama projížděli po cestě do New Yorku. Jelikož jsme se zdrželi jen pá minut a ještě k tomu v noci, vůbec se mi to město nelíbilo, ale řekl jsem si, že mu dám druhou šanci během dne. 

Buffalo je z Toronta busem tři hodiny cesty, včetně asi půlhodinové přestávky na hranicích s USA, kde musí každého zkontrolovat. Jelikož jsem do Buffala přijel už v deset ráno, tak jsem měl tři hodiny čas do zápasu. Chtěl jsem se projít po městě a udělat nějaký fotky. No zase jsem zjistil, že jsem zapomněl paměťovou kartu do foťáku (asi mám vážně nějakej problém), tak nastala změna plánu - najdu obchod, kde prodávají paměťové katy, jsem přece v americkém "velkoměstě" s mrakodrapama a tak. Trochu jsem zapomněl, že Buffalo je podle počtu obyvatel menší než Brno a po nějaké době jsem svůj úkol přehodnotil na "najít jakýkoliv obchod". Vážně jsem nečekal, že Buffalo bude taková strašná díra světa. Nachodil jsem asi 20 km a neviděl jsem NIC. Třeba bych se i někoho zeptal, jenže tam nikde nebyli ani lidi. Mi to přišlo, jak kdybych se vrátil zpátky do Černobylu, kde jsme byli před půl rokem. Našel jsem aspoň nějaký otevřený čínský obchůdky  nakonec se na mě v jednom usmálo štěstí a borec měl jednu použitou 4 GB paměťovou kartu. 

Pak už byl čas na zápas, kde bylo opět skoro 19 tisíc lidí. Tentokrát jsem měl místo o poznání lepší - šestá řada přímo za trestnou lavicí hostů, takže jsem mohl krásně sledovat zápasovou přípravu Floridy. Všichni už byli na hřišti, Jarda se klasicky objevil jako poslední a nesl si asi šest hokejek. Jednu po druhé na ledě vyzkoušel, pak poslal někoho z týmu pro další dvě a až s tou osmou byl pak spokojenej. Pak udělal asi dvě cvičení a jako první zase zmizel v šatně, asi odpočívat :) 

Před zápasem se předával dres jednomu z čárových rozhodčích, který odpískal 1500 utkání v NHL. S Jardou si pak povídali a smáli je jako staří kamarádi - zajímalo by mě, kdo z nich je v té lize dýl. Taky je pěkně vidět, že v NHL si rozhodčích váží, protože za něco stojí.


Zápas samotnej byl úplně jiný než ten v Torontu. Rychlost hry se snad ještě zvedla, přibylo osobních soubojů a ubylo gólů. Bylo to ještě rychlejší než ten světový pohár. Buffalo to prostě zabetonovalo a vyplatilo se jim to. Po prvním pěkném gólu pak přidali jednu haluz a pak si Florida při Jardově vyloučení dala ukázkový vlastní gól a bylo vymalování. Nikoho nepřekvapí, že Florida prohrála 0:3, protože jsem jim fandil. Na konci pro jistotu ještě nedali trestné střílení.


V komerčních přestávkách byl průběh stejný jako v Torontu - soutěže pro děti i pro dospělé, předávání památečních dresů vojákům (opět aplaus celé haly) a tak. Co mají v Buffalu super, tak si můžete stáhnout mobilní aplikaci a objednat si jídlo a pití, který vám přinesou až na vaše místo. A taky tam narozdíl od Toronta mají wifi. Co ale byl největší fail, že mi nikdo nekontroloval lístek. Prošel jsem jen kontrolou jak na letišti, tak jsem čekal, že pak budou turnikety, ale nebyly, prošel jsem v pohodě až na svoje místo. Po cestě jsem si koupil pivo (plechovka za 10 dolarů o objemu 710ml) a dokonce po mně chtěli vidět občanku :D


Pak už jen přetrpět 5 hodin čekání na autobus. Abych zabil čas, šel jsem se podívat za stadion, abych se podíval, čím přijeli hráči. Florida přijela normálním linkovým autobusem z letiště, Jarda byl venku z haly asi 20 minut po špíle jako první. Hráči Buffala pak každý přijeli svým autem, někteří z nich se po výjezdu z parkoviště zastavili stáhli okýnko a podepisovali se fanouškům.


Jelikož jsem nevěděl co dělat, tak jsem se rozhodl jít zpátky na nádraží jinou cestou a zkusit najít nějaký život. Ze začátku jsem opět nebyl úspěšný. Když už jsem začal v duchu nadávat, proč tam aspoň není někde nějaký kasino, tak by člověk mohl zapadnout a zahrát si poker nebo blackjack, tak jsem zahnul za roh a přímo přede mnou byla veliká cedule s nápisem "Casino Entrance" a šipka. Vstup do kasina byl asi 20m přede mnou, tak jsem se na chvilku zabavil. Nejprve pozorováním, kdy jsem zjistil, že poker nemají a blackjack mají jen s vysokýma limitama, takže nic pro mě. Taky jsem zjistil, kam zmizeli všichni lidi z Buffala - asi byli celou dobu v tom kasinu. Nakonec jsem zjistil, že když se člověk přihlásí do klubu, tak dostane 10 USD na hraní automatů, tak jsem to zkusil. Z deseti jsem udělal 25 a pak to zase všechno prohrál. Takže milionář ze mně pořád není. Ale aspoň jsem zabil hodinu a mohl se v klidu podívat na opakování právě skončeného zápasu :D Pak už jsem opravdu skončil na autobusovém nádraží, kde k mému údivu měli překvapivě rychlou free wifi a tak jsem tři hodiny koukal na mobilu na další zápasy NHL. Autobusem jsem pak jel zpátky do Toronta úplně sám, jako pán. Do Buffala už ale nikdy - maximálně tak kouknout na NFL. Jedinou věc tam měli super - stačilo vlézt na benzínku a dalo se tam normálně koupit pivo :) 












Ostatní zážitky

Jinak nic moc zatím. Thanksgiving jsme nijak neslavili, i když to tady mají jako státní svátek. Před Halloweenem ve všech obchodech prodávali tisíce dýní a spoustu domů bylo strašidelně vyzdobeno. Výlohy obchodů už teď ale začínají být laděné víc vánočně.

Taky jsme byli v kině, které máme kousek od domu. Šli jsme na Deník Bridget Jonesové a doteď toho lituju. Ten film byl strašně stupidní. Ale to je celkem jedno. První překvapení bylo, že se nekupovaly lístky na konkrétní sedadla, ale člověk si prostě sedl kam chtěl. Lístky stojí prakticky stejně jako v ČR, což je vzhledem k platům vlastně levné. Druhý překvapení bylo, že jsme v kině byli jen my a ještě dvě holky. Zpětně už mi to tak překvapivé nepřijde. 

Je celkem sranda pozorovat lidi, co se tu pohybují. Minule jsem jel Streetcarem a na zastávce si nějací dva borci předávali peníze a nějaké zboží. Najednou jela kolem sanitka, která začala houkat a borci se strašně lekli a rozběhli se každej na jinou stranu, protože si mysleli, že po nich jde policie :D Další den jsem zase dvakrát viděli jak policie zatýká taková divná individua přímo na ulici, nebo taky není problém v centru Downtownu vidět bezdomovce, jak si v bočních uličkách nad ohněm rozehřívají na lžičce drogy.

V obchodech se vyplatí sledovat slevy. Jednou jsme takhle našli ve slevě pizzu za 4 dolary, což je tady super cena. Jmenovala se Inferno a měla na sobě varování, že je ostrá. Po tom, co už jsem tady nějaký "ostrý"  jídla ochutnal a po tréninku s indických a čínských restaurací, jsem nad tím jen mávl rukou. Když jsem však pizzu jedl, tak nic pálivějšího jsem snad ještě nejedl. Kam se to na to hrabe indický Vindaloo. Takže jsem pak pochopil, proč byla tak levná, asi ji nikdo nechtěl :D

Hodně tady prožívají baseball. Když ještě hráli Blue Jays semifinále playoff, tak prakticky v každým autobusu byly nápisy "Go Jays Go". Ve všech hospodách byly puštěné televize buď s přímým přenosem, nebo záznamem z předchozího dne. Stejně tak řeší basketbal. NA zahajovací utkání sezóny NBA byl na náměstí DJ, milion lidí, soutěží atd. Oproti tomu hokej mi přijde trochu v pozadí, i když na zápasy chodí plný stadion. Asi to bude tím, jak se Maple Leafs prezentují v NHL. Hrají už dlouho tragicky, zatímco jak Blue Jays, tak Raptors, mají reálnou šanci na titul.

Ceny jídla

Někoho by ještě mohlo zajímat, jaké jsou tu ceny jídla. Tak tady malý přehled:
  • mléko - 2 litry - 3.79 CAD v akci, normálně 4.99 CAD
  • vejce - 10 ks - 2.69 CAD
  • šunka - 300 g - 5 - 7 CAD
  • brambory - 4,5 kg - 3.98 CAD
  • celozrnný toustový chléb - 1.88 CAD
  • celozrnná bulka - 0.53 CAD
  • bílý jogurt - 1 litr - 1.88 CAD
  • ovocný jogurt - balení 12 x 100 ml - cca 3 CAD v akci, 6 CAD normálně
  • plechovka Monster energy drink - 500 ml - v akci za 1.99 CAD, normálně 3.5 CAD
  • slanina - balení 375 g - 4.99 CAD (v akci se dá sehnat i kolem 3 CAD, ale je to většinou hned vyprodané)
  • balený tvrdý sýr Chedar - 450 g (menší balení jsme nenašli) - 5 CAD
  • květák - 1.88 CAD
  • svazek kopru - 1.99 CAD
  • celé kuře - 6.73 CAD
  • kuřecí prsa - 1.88 CAD za libru v akci, normálně 3 CAD za libru
  • víno - 8 CAD a více (průmět je někde kolem 15 CAD) - vůbec nemají krabicový víno :D 
  • plechovka piva - 300ml - cca 2.5 CAD, na hokeji točené pivo 12.5 CAD, plechovka 16 CAD!
  • granátové jablko - 0.89 CAD
  • balíček mrkví - cca 1 CAD v akci
  • balíček cibule - cca 1 CAD v akci
  • banány - 0.57 CAD za libru v akci
  • jablka - 0.88 CAD za libru v akci, normálně přes 1,5 CAD
  • mražená pizza do trouby - v akci se dá sehnat za 3 CAD, normálně kolem 5 CAD
Všechny ceny berte s rezervou, CAD je přibližně 19 Kč a libra cca 0,45 kg. V různých obchodech se to dost pohybuje a ceny, které jsem napsal jsou ty nejnižší, co jsme tady našli. Dost drahý jsou tady uzeniny a alkohol, např. Coca Cola je zase levnější než v ČR a často i levnější než balená voda. Normálně v obchodě neseženete 8% ocet, ale pouze 5%. Nemají tu ani plnotučnou a kremžskou hořčici, pokud nepočítám "specializovaný" polský obchod na druhé straně města, kde mají i Kofolu, Studentskou pečeť a právě plnotučnou hořčici vyrobenou v ČR. Jestli má někdo rád tavený sýr, tak tady moc výběr není, musí se spokojit s Veselou krávou. Nesmím ani zapomenout na klasický problém lidí z Evropy - nedá se tu sehnat normální evropské pečivo, jako rohlíky a chléb (ten se dá sehnat právě v tom polském obchodě, nebo pak na St. Lawrence marketu, o kterém jsem psal dříve. Vůbec tu neseženete měkký tvaroh. 

Postřehy

1) Lidi tady strašně málo kouří. Za celou dobu jsem viděl na ulici tak dva kuřáky.

2) Autobusy mají výfuky na střeše.

3) Konečně jsme viděli mývala i jinde než v ZOO - bohužel zase nebyl živej, ale jenom přejetej na silnici.

4) Mají tady vanilkovou whiskey a vodku s džusem prodávají už namíchanou v plechovce, asi kvůli úspoře času.

5) Kanadská vláda právě otevřela možnost registrace do poolů na Working Holiday na příští rok, takže kdyby to někoho lákalo, stačí se tam zaregistrovat a počkat zda ho vyberou :)

6) Přesně 3 km od domu máme plavecký bazén, takže asi začnu chodit plavat. Mají sice vypsaný jen určitý hodiny, kdy se tam může (např. mají hodiny jen pro ženy, aby tam mohly i muslimky, který snad nemůžou být před chlapama nebo co, pokud jsem to dobře pochopil), ale asi nikoho nepřekvapí, že je to zadarmo. Jsme přece v Kanadě.

7) Kostýmy na Halloween tady měli někteří fakt vymakaný. Po příjezdu z Buffala, jsem si vůbec nebyl jistej, jestli na zastávce čekají opravdový prostitutky, nebo jsou to jen převlečený normální holky!


To by bylo pro dnešek zase všechno. Mě teď čeká pořád hledání práce, možná navštívíme semifinále MLS a taky NBA, pokud budou lístky za rozumný ceny. Pokud by někoho cokoliv zajímalo, tak pište do komentářů pod článek nebo mailem nebo na FB nebo kdekoliv jinde :)

Jako vždy aktualizovanou fotogalerii najdete zde.

1 komentář:

  1. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde miliony klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Přidejte se k úspěšným Spojte se s více než 4 miliony obchodníků a investorů ze 170 zemí

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětSmazat