nowaja cestuje: Míříme do Kanady!

Kanada - země, která se pravidelně objevuje mezi nejlepšími ve všech žebříčcích nejlepších států pro život. V červenci 2014 jsme se do Kanady podívali poprvé. Byl to zážitek na celý život. Všechno, co člověk o Kanadě četl, se na dovolené ukazovalo jako pravdivé. Všude kolem slušní a usměvaví lidé, krásná krajina. Jako ukázku jak na nás Kanada zapůsobila mám tři příběhy.

Montreal

Hned první den v Kanadě jsme se jednoho večera procházeli po Montrealu a bavili se mezi sebou česky, když jsme z terasy jednoho domu uslyšeli větu "Tady někdo mluví česky?". Zastavili jsme se a dali se do řeči s velice příjemným týpkem, který se představil jako Pierre. Po nějaké době nám řekl, že se jmenuje Petr Novák (v Montrealu jako frankofonní části Kanady mu francouzsky říkají Pierre), že nikdy nebyl v ČR a že jeho pradědeček byl za Masaryka ministrem financí v Československu apřed druhou světovou válkou emigroval do Kanady. Na to, že nebyl nikdy v ČR, tak mluvil naprosto fantasticky česky. Během asi dvouhodinového povídání nám vysvětlil dost věcí o Kanadě, pak nám nabídnul, že budou grilovat a že se můžeme připojit (kdo z vás by pozval k sobě domů 5 cizích lidí, které vidí poprvé v životě?). Potom nám taky nabízel, že nás odveze autem na letiště, ať neutrácíme zbytečně za autobus. Poradil nám taky spoustu míst, kam bychom se měli jet podívat. Mezi nimi i jedno jezero, u kterého má chatu - že prý v chatě můžeme zůstat jak dlouho chceme, pak tam jen můžeme nechat klíče a on by si je vyzvedl. Přesto, že jsme žádnou z nabídek nevyužili, zanechalo to na nás super dojem.

Montreal

Kašna v obchoďáku v Montrealu

Výhled na Montreal z Mt. Royal

Mýval na Mt. Royal

Olympijský stadion Montreal (LOH 1976)

Montreal Biosphere

Québec

Z Montrealu jsme vyrazili směr Québec, poté ještě kousek na sever do vesničky Baie-Saint-Paul. Po cestě zpět jsme měli v plánu strávit dva dny Parc national de la Jacques-Cartier - národní park kousek nad Québecem. K naší smůle však bylo hrozně počasí, celou dobu pršelo. Rozhodli jsme se tedy kemp opustit o den dříve. Večer jsme šli k umyvadlům, alespoň nějak umít stany, které byly kompletně od bláta. Po chvíli k nám přišel jeden starý kanadský pán. Popravdě jsme čekali, že dostaneme vynadáno, že si umíváme stany v umyvadlech, kde se ostatní myjí a vaří v nich. Pán však přišel, přítelsky se s námi chvíli bavil a pak z kapsy vytáhl 50 CAD (v tu dobu něco málo pod 1000 Kč). Řekl, že když byl mladý, že taky takto cestoval a že on už ty peníze nepotřebuje a že my je uričtě potřebujeme víc a využijeme lépe. Snažili jsme se se mu vysvětlit, že si to přece nemůžeme vzít, když se vůbec neznáme, jeho reakce však ale byla, že právě proto, že se neznáme, tak si to vzít musíme, protože mu to nemusíme vracet.

Park national de la Jacques-Cartier

Maynooth

Po tom, co jsme dříve opustili národní park se nám otevřela možnost jednoho dne, kdy jsme neměli nic naplánovaného. Mrkli jsme tedy do mapy a po delší debatě jsme se přes Ottawu vydali do městečka Maynooth, které se nachází přímo pod Algonquin Provincial Parkem. V jediném hostelu, který se tam nachází (The Arlington), mají dole vlastní krásnou hospodu s plátnem. Otevřeli ji jen kvůli nám, abychom se mohli koukat na přenos z mistrovství světa ve fotbale mezi Nizozemskem a Argentinou. Majitel hospody se mě ptal, jestli si dám i něco k pití, nebo jestli mě má nechat na pokoji a chci se jen v klidu dívat na fotbal. Poté přišla starší místní paní a začala si s námi povídat. Rozhovor skončila s tím, že pro nás připravila něco k jídlu a že se hrozně omlouvá, ale že neměla žádné maso. Na stolku v rohu hospody pak byly připraveny tři hlavní jídla ve velkém množství (čočka, nějaký těstoviny a jetš něco, co už si nepamatuju). Narvali jsme se k prasknutí, abychom neurazili a po jídle jsme dostali ještě velkou mísu plnou ovoce se slovy, že jsou místní strašně rádi, že jsme je navštívili.

Maynooth

Algonquin

The Arlington

Maynooth

The Arlington

Working Holiday

Po těchto zážitcích jsme se do Kanady podívali i loni, i když jen na dva dny, kdy jsme ve Vancouveru navštívili kamaráda. Celou dobu, co jsme byli v Kanadě si člověk říkal, jaké by to bylo tam opravdu bydlet a ne tam být jen na dovolené. Kanada každý rok uvolňuje pro ČR 1000 víz typu Working Holiday. Ještě loni to fungovalo tak, že to dostalo prvních tisíc nejrychlejších. Letos se však systém změnil a registrovat se může každý, kdo má zájem a potom teprve náhodně vyberou tisíc lidí. Zkusil jsem se zaregistrovat, protože šance na vybrání je malá, ale o to větší bylo mě překvapení, když mi po dvou měsících přišel email, že jsem byl vylosován. Pak už jen stačila vyplnit žádost o víza a za 15 dní se nám Kanada otevřela na roční pracovní pobyt.

A tak je to tady - 22.9. v 9:35 odlétáme do Toronta, kde doufám strávíme minimálně jeden celý rok. V dalším článku popíšu celý proces žádosti o víza a vše, co je k tomu potřeba zařídit.