pátek 1. července 2016

Výlet do Polska - část 2

Ze Zakopaneho jsme odjížděli po vynikající snídani, která se skládala ze švédského stolu se studenými jídly (šunky, sýry, pečivo, marmelády, corn flakes atd.) a teplého jídla připraveného dle výběru - palačinky, míchaná vajíčka atd. Cesta do solného dolu Wieliczk, kde jsme na 11:00 měli zaplacenou prohlídku, měla trvat přibližně dvě hodiny. Vyjeli jsme tedy v 8:30 s tím, že máme dostatečnou rezervu.

Wieliczka

Odhad délky cesty se nám celkem podařil. Ve Wieliczce jsme byli cca 10:30, navigace však nemohla najít přímo solný důl, takže jsme se trochu ztratili. Naštěstí u silnic pak byla cesta k dolu výborně značená a tak jsme v 10:45 zaparkovali před první budovou v areálu. Opět jsme se ale nechalí zlákat na první parkoviště, protože jsme spěchali a opět to byla chyba.

V samotném dolu má člověk na výběr ze dvou různých prohlídkových tras - Miners' Route a Tourist Route. My měli jako první Miners' Route, kde člověk dostane kombinézu, helmu a baterku a pohybuje se v neosvětlených částech dolu. Na tuto trasu nechodí tolik lidí a mě osobně tedy zaujala mnohem více, než turistická trasa. K naší smůle byl ale vstup na tuto trasu na úplně druhé straně areálu - na nalezení jsme měli asi 8 minut, jelikož v areálu už značení rozhodně není tak dobré jako na silnicích, tak jsme se museli několikrát ptát na cestu a k samotné pokladně, kde jsme si měli vyzvednout lístky jsme kompletně propocení dorazili 11:02. Zbytek naší skupiny už se v podzemí převlékal do kombinéz, na pokladně však sedělá hodná paní, která uvěřila naší výmluvě o rozbitém autu, a ještě nás doprovodila dolů za zbytkem skupiny.

Samotná prohlídka byla fajn - dostali jsme se až 110m pod zem, dozvěděli jsme se dost z historie dolů, vyzkoušeli si různé činnosti, které museli horníci dříve provádět a mohli jsme si odnést až 5kg soli. Víc prozrazovat nebudu, rozhodně doporučuju důl navštívit a trasu absolvovat.









Po přibližně třech hodinách jsme se jeli ubytovat do nově otevřeného hostelu kousek od centra Krakowa. Ubytování příjemné, ráno něco málo k snídani, parkování na soukromém dvorku - za ty prachy paráda.

Poté jsme se vrátili do Wieliczky na Tourist Route. Jelikož už jsme nebyli v takovém časovém presu, projeli jsme si Wieliczku autem skrz na skrz a samozřejmě jsme přímo u vstupu do Miners' Route našli několik veřejných parkovišť. Normálně jsou tyto parkoviště placená, ale o víkendech jsou zadarmo, takže jsme konečně nemuseli platit za parkování. I přesto, že se nás opět snažili borci ve žlutých vestách nahnat asi na čtyři z nich.

"Dobrá rada - na záchodech u Tourist Route si zkontrolujte, jestli je tam toaletní papír, ať pak nemusíte psát kamarádům do jiných kabinek SMS, aby vám nějaký dodali :D" 

Tourist Route nás zavedla ještě o pár metrů níž pod zem (137m), ale jak už název napovídá byla opravdu turistická. Všude mraky lidí, často se stávalo, že jsme museli čekat, než z místa kam jdeme, odejde skupina před námi, takže už to prostě nemělo takovou atmosféru. Spoustu věcí se ve výkladu opakovalo, ale prošli jsme i mraky nových míst - např. podzemní kostel, kde se pořádají svatby a všechno vevnitř je ze soli. Prohlídka byla zakončena interaktivní místností, kde uvidíte 3D film o tom jak doly dříve fungovaly, můžete si zahrát různé hry na dotykových obrazovkách atd. Za zhlédnutí to určitě stojí, ale znovu bych tuto trasu asi absolvovat nemusel.










Krakow

Po prohlídce jsme se přesunuli přímo do centra Krakowa, našli opět víkendové neplacené parkoviště a udělali si asi dvouhodinovou procházku. Jelikož jsme další den museli brzo vstávat, tak jsme se nikde moc nezdržovali, ochutnali jsme výborné domácí gofry se smetanou a ovocem a odebrali se ke spánku na hostel. Krakow však vypadal jako krásné město, takže bych se tam rád ještě někdy podíval.







Další den nás pak čekal závěr cesty v koncentračním táboru Osvětim a o tom zase v dalším článku.


Žádné komentáře:

Okomentovat