Ráno jsme vstávali už kolem půl šesté, abychom před sedmou vyrazili. Čekala nás cca hodinu dvacet dlouhá cesta do Osvětimi.
Osvětim (Auschwitz)
Město, o kterém toho asi není potřeba moc psát. Každý ho zná, každý ví, jaké strašně věci se tam odehrávaly. Po příjezdu na člověka dopadne vážnost všeho, co se tam dělo. Dokonce i naši skupinu (naprosto ujíždějící na černých vtipech) přešel humor.
Do prvního tábora Auschwitz může jít člověk s průvodcem nebo bez průvodce. Pokud chcete jít s průvodcem, je potřeba si online zamluvit lístky přibližně měsíc dopředu, o tyto lístky je totiž velký zájem. Provázené prohlídky začínají od deseti hodin ráno v několika jazycích. Pokud chcete do tábora bez průvodce, musíte se na místo dostavit mezi osmou a desátou. Počet lidí, které tam každý den takto pustí je taky omezený. My jsme přijeli pár minut po osmé a dovnitř jsme šli o půl deváté jako jedni z prvních. Nikde jsme se příliš dlouho nezdržovali, ale skupiny, které začínaly až v deset hodin, nás pak s průvodcem dokonce předběhly. Proto si myslím, že je mnohem lepší jít bez průvodce a všechny expozice si pořádně projít sám. U všeho jsou anglické popisky, na začátku v book shopu si člověk může i koupit průvodce (snad ve všech jazycích včetně češtiny), ve kterém je i mapa prohlídky, aby člověk nic nevynechal.
Po prohlídce prvního tábora je zde možnost přejet do druhého, 3km vzdáleného, tábora v Březince (německy Birkenau). Ze zastávky autobusu do Krakowa, odjíždí každých patnáct minut neplacený shuttle bus právě do Birkenau.
Březinka (Birkenau)
Druhý tábor, který byl násobně větší než Auschwitz, byl taky dost zajímavý. Projít ho celý, by asi zabralo dost dlouho, tak jsme prošli podle mapy jen ty "zajímavější" části. Klasická hlavní budova, kam přijížděly vlaky, nástupiště, kde se "rozřazovalo", zříceniny plynových komor, budovy, ve kterých vězni přebývali a pomník, u kterého se celou dobu Židé s vlajkami Izraele a uctívali památku svých předchůdců. I přesto, že o tom všem člověk tisickrát četl, tak to v něm zanechá zvláštní pocity, když to všechno vidí na vlastní oči. Návštěvu těchto táborů bych se klidně na středních školách nebál dát jako povinnou.
Poté už nás čekala jen pohodová cesta domů, se zastávkou na oběd v Ostravě. Celý výlet byl maximálně povedený, s tím, že bychom se chtěli někdy podívat na Morskie Oko (tzn k lanovce dorazit v osm ráno a ve ve tři odpoledne :)) a taky do Krakowa. Je super, že člověku stačí vyjet pár kilometrů z Brna a dostane se do tak nádherné přírody jako v Zakopane.
Žádné komentáře:
Okomentovat